Faulkner, William: Komáři

faulkner_komariProti horku a hmyzu s Williamem Faulknerem
(Faulkner, William: Komáři. Překlad Petr Onufer. Rybka Publishers, Praha 2010, 376 stran.)

 

Faulkner knihu napsal přesně před osmdesáti lety v roce 1926, ovšem pokud po ní čtenář sáhne v letošním parném horku, má dojem, že jde o text současný: leitmotivem knihy je totiž spalující horko. A taky komáři z názvu knihy. Samozřejmě tento druhý Faulknerův román není zdaleka jen o horku a o komárech. Spíše to je humorný pohled na jižanskou společnost, jež se sužována vedrem a komáry do takové míry, že začíná své přírodní prostředí kopírovat. Postavičky, jimiž je text zabydlen, totiž v mnohém komáry připomínají. Bezvýznamně krouží kolem, bzučí a jejich život nesmyslně uplývá v stísňujícím vedru. Postavičky, které se střetávají na stránkách knihy, bzučí každá jinak – což odráží jejich původ a společenské postavení, ovšem když se do bzukotu zaposloucháme z větší vzdálenosti, zjistíme, že je v podstatě monotónní: je to bzukot pseudoumělců a pseudointelektuálů, bzukot, který jen na povrchu připomíná skutečnou řeč, bzukot, jenž je děsivou připomínkou efemérnosti a malichernosti.

Ústřední téma knihy se ale zrcadlí nejen v jejím obsahu, ale i ve formě. Román postrádá jakýkoli ústřední bod: jednotlivé motivy, dialogy a scény jsou seskupeny do neuspořádaného hroznu, kdy organizujícím principem není ani tak dějová linka, ale řada mytologických nebo mytologizujících odkazů. Faulkner přesazuje mýty a legendy, které utvářely západní kulturu, do „své země“ a tímto přenesením modernistické, v mnohém symbolistní poetiky do svého rodného kraje na americkém jihu vlastně opakuje proces kulturního překladu, jejž podstoupili zakladatelé amerického myšlení a literatury v 19. století.

Faulkner ale dokáže čtenáři nabídnout vedle symbolismu i humor – ten se nenápadně skrývá v replikách jednotlivých postav a ještě častěji mezi řádky. V tomto ohledu lze číst Komáry jako určitý předstupeň k pozdějším mistrovským dílům. Jako u každého geniálního spisovatele, i zde je mnohé nevyřčeno, jen nastíněno. Čtenář znovu a znovu žasne, co vše je možné slovy zachytit, nastínit, načrtnout. Přestože jde o raný Faulknerův román, jsou zde již zřetelně patrné prvky, které později autora celosvětově proslaví, zejména pak úžasná práce s jazykem. Faulkner se nezatěžuje charakteristikou, popisem, vše je naznačeno v úžasné zkratce v dialogu, přičemž každá z postav má svůj nezaměnitelný projev, svou volbu slov. Komáři nejsou snadná četba, záleží na každé slově, tónu – i proto je potěšitelné, že kniha vychází v překladu, který lze bez nadsázky označit za dokonalý. Onufer Faulknerovi rozumí a na textu je to vidět.

 

Ladislav Nagy, Hospodářské noviny