Dick, Philip K.: Blade Runner; Počkej si na loňský rok; Král úletů

dick_kral uletuPhilip K. Dick píše o schizofrenii a přetvářce amerického předměstí
(Philip K. Dick: Král úletů. Překlad Robert Hýsek. Argo, Praha 2004, 208 stran.)
(Philip K. Dick: Počkej si na loňský rok. Překlad Robetr Tschorn. Argo, Praha 2004, 216 stran.)
(Philip K. Dick: Blade Runner. Překlad Ludmila Bartošková. Argo, Praha 2004, 220 stran.)

 

Nakladatelství Argo uvedlo na trh hned několik románů dnes kultovního amerického spisovatele Philipa K. Dicka: v revidovaném překladu vyšla znovu románová předloha slavného filmu Blade Runner, dále sci-fi Počkej si na loňský rok a v Edici angloamerických románů velice zajímavá próza Král úletů. Podívejme se nejprve na ni.

Americké předměstí v době po druhé světové válce, to jsou stavebnicové domky na hypotéku, uniformní zahrádky s pečlivě střiženým trávníkem a spousta smějících se dětí. Předměstí (a maloměsto) je opakem velkoměstských ghett někdejší hospodářské krize, stejně jako bezútěšného venkova, jak jej popsal třeba Steinbeck v Hroznech hněvu. Člověk sice nežije v úplné bídě a chaosu jako před válkou, nicméně iluze řádu a blahobytu je velmi drahá: jedinec musí obětovat svou svobodu, skrýt všechny případné odchylky od normálu, hezky každý den chodit do práce a pravidelně splácet hypotéku.

Philip K. Dick byl jakožto autor vždy nedůvěřivý k iluzím jednoty, k totalitě, a v Králi úletů odkrývá schizofrenii skrývající se v domnělém řádu se vší palčivostí. Je jen iluze, že život má řád. Je jen iluze, že lidé žijící v upravovaných domečcích a vodící v neděli dítky do kostela, jsou šťastní. Hluboko v nitru se skrývají běsy, které nedokáže zvládnout, ba ani potlačit nikdo. Text je jakousi mozaikou tří různých pohledů z naprosto odlišných perspektiv. Asi hlavním z vypravěčů je mírně vyšinutý, leč v zásadě neškodný Jack Isidore ze Seville v Kalifornii, který je ve svém světě věčným outsiderem. Jack se nedokáže přizpůsobit, věčně žije ve svých snech a před tvrdou realitou současného světa utíká do oblasti sci-fi.

Zatímco on je člověk veskrze nepraktický, vlastně jakýsi sociální imbecil, jeho sestra Fay je naopak velmi protřelá. Vychytrale se vdá za bohatého, nicméně nepříjemného a dosti panovačného muže, zároveň si však najde mladého submisivního milence Nathana. Vše spěje do finále, když je Fayin muž Charley s infarktem hospitalizován, Nathan odchází od své ženy a plánuje šťastnou budoucnost s Fay. Charley však proti očekávání z nemocnice odchází po svých a vrací se domů. Jeho návrat se bez krve neobejde.

Štěstí, jež by mělo vyvěrat z řádu života, tu však nikdo nenajdeme. Toto je kniha o lidech žijících ve zdánlivě šťastném světě, ovšem z nichž ani jeden šťastný není. Jack je nešťastný a rozervaný ze své podstaty: není schopen pochopit svět kolem sebe a v důsledku toho mu nezbývá nic jiného než smutná uzavřenost. Charley by chtěl vše, jen si při své omezenosti neuvědomuje, že ne vše se dá koupit za peníze, které jsou mu měřítkem všeho. Fay je nešťastná z toho, jaká sama je i z prostředí ve kterém žije: „Tady ti musej odhlasovat na třídní schůzce, jestli si můžeš zapnout zip na kalhotách. Bože můj, starám se tady o skauty, o taneční kroužek – a teď nám přestanou posílat děcka, nebudou mi nosit poštu, odpojí mi elektřinu – v sámošce mi nic neprodají, a i pro blbej chleba budu muset jezdit do Petalumy – ani benzín mi tu neprodají“ reaguje hystericky, když se provalí její nevěra. Nathan je tak trochu snílek, tak trochu zoufalec, který s sebou nechá vláčet a jehož hlavním životním problémem je to, že absolutně netuší, co chce. V Králi úletů jako by nám Dick říkal, že celá představa o šťastném a spokojeném životě je jeden velký úlet.

Počkej si na loňský rok je kniha naprosto odlišná, byť mezi tématy zde jistá podobnost je. I zde se klasik sci-fi žánru pouští do zkoumání vztahu mezi dualitami jako jsou člověk/android, iluze/realita, minulost/budoucnost. A stejně jako v Králi úletů, i v tomto sci-fi románu jde o to, že to, co vidíme, vůbec není takové, jaké se nám na první pohled jeví. Dr. Sweetscent působí jako lékař na planetě zmítané válkou, kde žije se svou ženou závislou na silných narkotikách způsobujících poruchy časového vnímání. Na pozvání záhadného posla vyslaného neznámým zámožným mužem se dr. Sweetscent vydává na cestu do města, jež je přesnou kopií Washingtonu, jenže se nachází na Marsu. Inu, i to je možná budoucnost lidstva, nicméně Sweetscent na své cestě nahlédne mnohem hlubší skutečnosti, než jen to, že zemský svět lze replikovat na jiném místě vesmíru. Jeho zjištění jej vede k radikální proměně názoru na svět.

Vydáním těchto dvou knih přiblížilo Argo českého čtenáře opět o krok blíž k poznání Dickova díla. Když Philip K. Dick ve věku 53 let v roce 1982 zemřel, zůstalo po něm na šestatřicet románů a pět sbírek povídek. Jeho paranoidně-schizofrenní vize budoucího světa našla v druhé polovině osmdesátých a v devadesátých letech nadšené publikum a bývalý přispěvatel do obskurních plátků a autor „brakových“ románů došel uznání, o jakém se mu za života asi ani nezdálo. Velkou zásluhu na jeho světové proslulosti má film: snímky jako Blade Runner, Total Recall, Minority Report nebo Paycheck dokázaly oslovit publikum po celém světě. My se díky překladům, které teď vyšly v Argu, můžeme přesvědčit, že Dickova tvorba není dobrá jen jako inspirace pro kinematografii, ale že přinejmenším některé z románů, byť nikoli všechny, obstojí samostatně i jako literatura.

 

Ladislav Nagy, Hospodářské noviny