Salinger, Jerome D. – portrét

salingerTajemství mlčícího autora nepřestává fascinovat ani po desetiletích. J. D. Salinger napsal svůj nejslavnější román Kdo chytá v žitě v roce 1951. Tedy adjektivum nejslavnější není úplně přesné, protože po svém debutu toho už tolik nenapsal a Kdo chytá v žitě se stal něčím víc než jen úspěšným a slavným románem. Stala se z něj kultovní kniha, jež dokázala vyjádřit pocity celé jedné generace a stejně silně dokázala oslovovat i několik generací pozdějších.

Zhruba čtrnáct let po jejím vydání se Salinger uchýlil do ústraní, které si úzkostlivě střežil a na rozdíl od jiného slavného amerického samotáře Thomase Pynchona u něj odchod do ústraní znamenal i konec literární činnosti — tedy veřejné literární činnosti. Z různých zmínek a náznaků, které občas pronikly do médií, se snad dalo vytušit, že Salinger dál píše a milovníci jeho knih, ať už Kdo chytá v žitě nebo Franny a Zooey, se mohli těšit, že se jich jednou dočkají. Navíc neochota autora se jakkoli veřejně k čemukoli vyjadřovat těmto tušeným rukopisům dodávala aury jisté tajemnosti a i výlučnosti. V posledním rozhovoru, který Salinger poskytl listu New York Times v roce 1974 ostatně říká: „Píšu hrozně rád. Ale píšu jen pro sebe a pro vlastní potěšení.” Jakékoli pokusy o průnik do autorova soukromí bránili spisovatelovi právníci, o čemž se přesvědčil například britský kritik Ian Hamilton. Ten v roce 1988 napsal neautorizovaný autorův životopis, jehož vydání se Salinger pokoušel právní cestou zabránit; nakonec aspoň znemožnil Hamiltonovi citovat z jeho dopisů.

J. D. Salinger zemřel v roce 2010 ve věku jednadevadesáti let a nyní, tři roky po smrti, mají tajemství jeho uzavřeného života objasnit hned dva tituly: 3. září se pultech knihkupectví objeví životopis nazvaný Soukromá válka J. D. Salingera a tentýž týden vstoupí do amerických kin dokumentární snímek. Jak kniha, tak film jsou dílem Shanea Salerna, hollywoodského scénáristy, jenž do odhalení soukromého Salingerova života investoval devět let práce a spoustu vlastních finančních prostředků, a Davida Shieldse, autora několika knih, hlavně literatury faktu.

Knižní biografie – jejíž název odkazuje jednak k Salingerově obraně svého soukromí, ale i k jeho pobytu v armádě, kde začal psát — sestává hlavně z rozhovorů s lidmi, kteří měli k Salingerovi blízko – údajně jich obsahuje přes dvě stovky a promlouvají v nich jeho spolubojovníci z druhé světové války, kolegové novináři z časopisu New Yorker, členové rodiny, bývalí spolužáci nebo sousedé.  Uzavřenému životu slavného spisovatele odpovídá i atmosféra kolem knihy: její americký nakladatel na ni uvalil přísné embargo, takže čtenáři se nedočkají před vydáním ani ukázky.

Podobné tajnosti panují i kolem připravovaného snímku, který má později navíc doprovodit televizní seriál. Práva na snímek zakoupil hollywoodský producent Harvey Wenstein, jenž si od něj slibuje značný úspěch. Dlužno ovšem dodat, že očekávání spojená se snímkem jsou smíšená. Salingerův syn například podotkl, že kruh blízkých přátel jeho otce byl zdaleka užší, než se snaží naznačit biografie a dokument. Další poukazují na etickou problematičnost obou projektů — Salinger si tak úzkostlivě chránil své soukromí právě proto, že nechtěl, aby se stalo veřejným majetkem a Salernův projekt se tak nese ve znamení neúcty k autorovi.

Salerno a jeho tým spolupracovníků však překvapili ještě něčím jiným. Oznámili, že se jim podařilo zjistit, na čem že to Salinger pracoval posledních padesát let. Tyto texty by měly vyjít v několika knihách po roce 2015 a podle autorů biografie se v nich Salinger vrací k protagonistovi Kdo chytá v žitě Holdenu Caulfieldovi, rodině Glassových, znovu zpracovává své zážitky z druhé světové války a některé z textů jsou údajně inspirovány i autorovým zájmem o východní náboženství. Rozsah textů zveřejněn nebyl a nebylo ani uvedeno, proč by měly vyjít až po roce 2015.

 

Ladislav Nagy, Lidové noviny