Fayeová, Lindsay: Bohové Gothamu

fayeova_bohoveHistorická detektivka má v angloamerické literatuře pevné místo. Nakladatelství Paseka přináší ukázku z detektivky Lindsay Fayeové Bohové Gothamu. Americká spisovatelka Lyndsay Fayeová debutovala r. 2009 holmesovskou poctou Dust and Shadow: An Account of the Ripper Killings by Dr. John H. Watson (Prach a stín: Zpráva dr. Watsona o Rozparovačových vraždách). Bohové Gothamu (2012) jsou jejím druhým románem, na nějž navázala úspěšným pokračováním Seven for a Secret (2013, Sedmero spiklenců; vyjde v roce 2015 česky v nakl. Paseka), nominovaným na prestižní detektivkářskou cenu Edgar.

Fayeová_ukázka

Trailer amerického nakladatele ke knize

https://www.youtube.com/watch?v=km55pLHgMoo

Virtuální procházka místy, ve kterých se odehrávají Bohové Gothamu

https://www.youtube.com/watch?v=lL04XRZC6k4

Jansma, Kristopher: Neměnnost leopardích skvrn

jansma_nemennostNakladatelství Paseka přináší ukázku ze skvělého debutu amerického prozaika Kristophera Jansmy Neměnnost leopardích skvrn. Postmoderní příběh několika navzájem velmi volně propojených lidských osudů okamžitě vtáhne, a i když autorovi nevydrží dech až do samého konce, ke konci čeká čtenáře odměna v podobě chybějících dílků skládanky, které zapadnou na svá místa tak, že tvoří jednolitý obraz.

Neměnnost leopardích skvrn – ukázka

Kristopher Jansma vystudoval Kolumbijskou univerzitu, nyní přednáší tvůrčí psaní na Newyorské státní univerzitě. Pro webový magazín Electric Literature píše blog o lásce ke knihám v digitálním věku. Jeho románový debut Neměnnost leopardích skvrn (2013) se dočkal nadšeného kritického přijetí a byl oceněn PEN Award udělovanou nejlepším prozaickým prvotinám. Kristopher Jansma žije v New Yorku se svou manželkou a synem.

Chabon, Michael: Telegraph Avenue

chabon_telegraphO otcích a synech
(Michael Chabon: Telegraph Avenue. Odeon, Praha 2014, 504 stran.)

Americký prozaik Michael Chabon je českým čtenářům znám především díky románu Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (č. Odeon 2004), za nějž získal roku 2001 Pulitzerovu cenu. Od té doby mu zde vyšla řada knih, a to nejen z oblasti beletrie. Chabon je totiž mimo jiné brilantním esejistou, o čemž se můžeme přesvědčit například ve vynikajícím výboru Mapy a legendy (č. Plus 2011). Letos v září mu v newyorském nakladatelství vyšel jeho již sedmý román Telegraph Avenue – a podle nadšených recenzí v tisku se zdá, že se bude jednat o jednu z literárních událostí roku.

Svůj nový počin pojmenoval Chabon podle stejnojmenné ulice, jež spojuje kalifornská města, Berkeley a Oakland. Zatímco prvně jmenované Berkeley je odjakživa spojováno především s akademickou tradicí místní univerzity a s ní spojovaným převážně bílým establishmentem, Oakland byl vždy synonymem pro afroamerickou kulturu.

Oba prvky se v Chabonově románu potkávají v osobách Archyho Stallingse, černocha z Oaklandu a někdejšího hráče na basu, a Nata Jaffeho, který se narodil do bílé středostavovské rodiny v Berkeley. Tihle dva spolu společně provozují obchůdek s klasickými gramofonovými deskami, který sídlí na místě, kde kdysi bylo holičství. Za relativně dlouhou dobu své existence získal podnik Archyho a Nata v sousedství jistou proslulost, ovšem časy se mění a o pár bloků dál má vyrůst obchodní komplex, kde se kromě multiplexu a jídelního patra má otevřít také třípatrový obchod s hudebními nosiči a počítačovými hrami. Taková aluze na střet Davida s Goliášem je docela dobře známa například z románů Paula Austera, jehož knihy se pravidelně odehrávají v newyorském Brooklynu, jehož maloměstský charakter tvoří jakýsi kontrapunkt k manhattanské metropoli. Souboj nezávislého podniku s nadnárodním koncernem se objevil také v romantickém filmu Láska přes inzerát (v orig. You’ve Got Mail), v němž se do sebe nakonec majitelé obou obchodů zamilují a začnou podnikat společně.

Nic takového Chabonovým hrdinům nehrozí. Naopak, Nat se bojí, že Archy jej zradí a přijme místo vedoucího nové prodejny. Archy to rozhodně nemá v úmyslu, především proto, že mu dost dává zabrat vlastní rodinný život. S manželkou, která dost těžce prožívá svoje těhotenství, si moc nerozumí, a do toho se znenadání v Oaklandu objeví jeho syn Titus, který je už na střední a k němuž se Archy nikdy tak úplně nepřiznal.

I v Telegraph Avenue rozvíjí Chabon své oblíbené motivy. Tentokrát nejde o komiksy, jako v případě Kavaliera a Claye, ale o celou kulturu sedmdesátých let, kdy Americe vládl film. V něm dominovaly asijské filmy plné nových bojových umění a móda tzv. blaxplotation films, tedy snímků, které využívaly nově nastolenou módní vlnu o černou kulturu. V tomto zájmu se Chabon podle kritiky blíží filmové poetice Quentina Tarantina. K tomu všemu se přidává Chabonovo věčné téma homoerotických vztahů mezi jinak heterosexuálními mladíky; Titus se totiž zamiluje do Natova syna Julia.

Telegraph Avenue ovšem není román o nešťastné lásce dvou mladých lidí stejného pohlaví, ani antiglobalistický pamflet popisující boj lokální kultury proti nadnárodním koncernům. Chabonův nejnovější počin je totiž především románem o tom, jak snadno otcové opouštějí své syny – a jak těžce k nim hledají cestu zpět.

Richard Olehla

 

Fotografie z křestu Perspektiv konce

V září 2015 se v prostorách Amerického centra konal křest knihy Perspektivy konce (Karolinum, 2014). Knihu pokřtil amerikanista PhDr. Miroslav Jindra. Monografie pojednává o moderním románu po 11. září a dílu Thomase Pynchona a je k dostání u všech dobrých knihkupců.

Nejlepší knihy roku 2014 – II

Nejlepší knihy roku 2014 – II

2014_bestbooksS koncem loňského roku se na webu vyrojila záplava seznamů nejlepších knih roku. Tentokrát se věnujeme výběru amerických autorů knižního serveru Book Depository (www.bookdepository.com).

 

 

 

William Gibson: The Peripheral
peripheralGibsonův nejnovější román pojednává o Americe blízké budoucnosti, v níž hospodářská krize srazila počet pracovních míst pod únosnou mez. V zásadě jedinou prací, kterou se dají vydělat peníze, je výroba drog, čemuž se chce hlavní hrdinka románu Flynne Fisherová za každou cenu vyhnout, a tak se protlouká v kopírovacím centru. Její bratr Burton se snaží přežít z almužny od státu, kterou dostal za zranění ve válečném konfliktu. Oba tráví hodně času hraním online her.

O sedmdesát let dál v čase: v Londýně žije novinář Wilf, kterému se stejně jako zbytku společnosti vede skvěle. Wilf je nenapravitelný romantický snílek, který se zaobírá minulostí. Na svých toulkách jednou narazí na Flynne a setkání přes propast času změní oběma Gibsonovým hrdinům navždy život. Kritika se shoduje, že Gibson napsal nejlepší román za posledních dvacet let. The Peripheral je prý v tomto ohledu důstojným následovníkem kultovního Neuromancera.

William Gibson je českému čtenáři dobře znám, ovšem nikdy vlastně neměl štěstí na překladatele ani nakladatele, a tak i přes status kultovního autora do povědomí širší veřejnosti nikdy nepronikl.

 

Karen Joy Fowler: We Are All Completely Beside Ourselves
fowlerČerstvá absolventka univerzity Rosemary se zařekla, že o své rodině neřekne nikomu ani slovo. Je jediné dítě svých rodičů, ale kdysi měla stejně starou sestru-dvojče a staršího bratra. Ti však oba kdysi z jejího života zmizeli.

Složitá struktura vyprávění, v níž se čtenáři musí s vypravěčkou hned dvakrát vrátit zpět na začátek, činí z Fowlerové románu jedinečný zážitek, který ocenila i porota britské Man Bookerovy ceny, která jej zařadila do užšího výběru minulého ročníku.

Fowlerové v češtině zatím vyšly pouze povídky ve třech výběrech nejlepších sci-fi povídek.

 

Celeste Ng: Everything I Never Told You (Amazon Book of the Year 2014 No. 1)
celeste_ngRomán Celeste Ngové (čti „Ingové“) získal prestižní ocenění Knihy roku obchodu Amazon za rok 2014. Odehrává se na americkém Středozápadě v 70. letech 20. století, kdy se jeho hlavní hrdinka Lydia musí vyrovnávat s tlakem rodičů, kteří si v ní chtějí splnit své sny o společenské kariéře. Její otec pochází z první americké generace čínských přistěhovalců, velmi uzavřené komunity, která svoje problémy obvykle neventiluje na široké veřejnosti. Když se však jednoho dne najde v místním jezeru Lydiino tělo, dá se celá rodina do zběsilého soukromého vyšetřování vraždy. Paradoxně nejvíc rozumu si zachovává nejmladší dcera Hannah. Silný příběh o zločinu, hledání, lžích a rasové problematice Ameriky ne tak dávno minulých let.

Román Ngové vyjde během roku 2015 v nakladatelství Odeon.

 

Marilynne Robinson: Lila
lilaDílo Marilynne Robinsonové je českému čtenáři dobře známo z překladů všech tří jejích románů. Lila je jejím čtvrtým prozaickým počinem a navazuje na události a postavy z předchozích dvou děl, čímž se završuje jakási neformální trilogie. Také životní příběh Lily odehrává v iowských maloměstech. Pomalý, introspektivní, kontemplativní styl Robinsonové není zrovna čtenářsky podbízivý, o to větší zážitek však nabízí.

Romány Robinsonové vycházejí v poslední době v nakladatelství Vyšehrad, titul však zatím není zařazen v edičním plánu.

 

Joshua Ferris: To Rise Again at a Decent Hour
ferrisDalší z finalistů loňské Man Booker Prize (poprvé od založení byla cena otevřena i americkým autorům) mu v českém prostředí nehoráznou smůlu na překladatele – jeho předchozí román A pak byl s námi konec (Then We Came to an End, 2007, č. Fuego, 2007) popravil strašný převod do češtiny. Ferrisův třetí román snad bude mít větší štěstí. Příběh by si ho rozhodně zasloužil: newyorský zubař Paul O’Rourke už má pocit, že ho v životě mnoho nepřekvapí. Když ovšem kdosi ukradne jeho digitální identitu, pustí se náš dentista do boje. Jaké je však jeho překvapení, když zjistí, že virtuální Paul je na tom o mnoho lépe než jeho reálný předobraz. Jak podotýká záložka románu, Paul bude muset při svém pátrání „najít smysl života, pochopit mystérium smrti a ocenit důležitost správné ústní hygieny“.

 

Jenny Offill: Dept. of Speculation
offillOffillové román se jako jediný objevil i ve výčtu jednoho ze dvou nejprestižnějších amerických deníků, totiž New York Times a Washington Post. Jde o značně pesimistický příběh jednoho manželství a rodinného života, v němž mnoho radostí již nezbývá. Depresivní četba, avšak vyvážená brilantním stylem.

 

Nejlepší knihy roku 2014 – I

2014_bestbooks10 nejlepších knih roku 2014 podle deníku The New York Times a The Washington Post – romány a povídky

Jako každý rok i letos vyhlásil deník The New York Times svůj výběr nejlepších titulů roku 2014. Do výběru se vždy dostane pět beletristických knih a dalších pět děl z oblasti literatury faktu. Zajímavé je, že letos se dva nejvýznamější americké deníky, tedy The New York Times a The Washington Post, nedokázaly shodnout na jediném autorovi.

 

Toto je výběr podle New York Times:

Anthony Doerr: All the Light We Cannot See (Scribner)
Doerrova druhá kniha se odehrává za druhé světové války. Jejími hrdiny jsou sirotek ve službách nacistů a slepá dívenka, která se připojí k francouzskému odbojovému hnutí Resistance. Jde sice o vážné téma, ale deník o Doerrově románu tvrdí, že je napsána s velkým vtipem.

Jenny Offill: Dept. of Speculation (Alfred A. Knopf)
Taktéž kniha Jenny Offill je jejím druhým lterárním počinem. Poněkud otřepané téma, totiž zkoumání jednoho manželského svazku, podává s neobyčejnou skepsí a pesimismem, který však vyvažují neobyčejně svěží názory na všemožná témata, hudbou počínaje a nevěrou a domácím životem konče. „Napůl elegie, napůl zvířecí řev“, tvrdí New York Times.

Lily King: Euphoria (Atlantic Monthly Press)
Roku 1933 se antropoložka Margaret Mead vydala do srdce pralesů Nové Guiney se svým druhým manželem. Zpátky se vrátila… s manželem třetím. Lily King rekonstruuje ve svém čtvrtém románu život známé vědkyně, v němž se svářel intelekt a fyzická touha.

Akhil Sharma: Family Life (W. W. Norton & Company)
Kniha popisuje příběh indické rodiny, které emigruje z mateřské vlasti do newyorského Queensu. Hned na počátku příběhu dojde k neštěstí: starší syn utrpí vážné zranění hlavy. Román plný smutku a neschopnosti (možná spíše nemožnosti) vyrovnat se s rodinnou tragédií, kterou trpí všichni, včetně ostatních dětí.

Phil Klay: Redeployment (The Penguin Press)
Sbírka povídek, jejímž hlavním hrdinou je bývalý mariňák Klay, který sloužil několik let v Iráku. Podle kritiků nejlepší kniha, která kdy byla napsána o tom, jaký vliv má irácký konflikt na psychiku mladých Američanů, kteří se plni ideálů vrhnou do válčení a pak se nemají kam vrátit.

 

A tady jsou autoři a jejich romány, které vybrali redaktoři deníku The Washington Post.

Anthony Marra: A Constellation of Vital Phenomena (Hogarth)
Marrův literární debut se odehrává roku 2004 v odlehlé čečenské vesnici, v níž osmiletá dívka znenadání přijde o otce, kterého odvlečou proruští vojáci. Dívky se ujme venkovský doktor, který pracuje v téměř opuštěné nemocnici v nedalekém městě. Příběh plný retrospektivy čečenské války se skoro nedá snést, nicméně kritik novin tvrdí, že budoucnost v románu nabízí alespoň záblesky naděje, že se vše změní k lepšímu.

James McBride: The Good Lord Bird (Riverhead)
Laureát Národní knižní ceny James McBride vydal takřka humoristický román o životě Henryho Shackleforda, údajně jediného černocha, který přežil zuřivý nájezd bandy Johna Browna na virginské městečko Harpers Ferry. Bildungsroman, který na jednu stranu připomíná McCarthyho syrové příběhy z americko-mexického pohraničí, na straně druhé však upomíná na twainovskou tradici lidového vyprávění v americké literatuře.

Louise Penny: How the Light Gets In (Minotaur)
Devátý román Louise Penny ze série o šéfinspektorovi Armandovi Gamachem a jeho pomocníkovi, inspektorovi Beauvoirovi je klasická detektivka, jejíž děj je umístěn (jak se podle jmen hlavních postav dá odhanout) do frankofonního Québeku. Šéfinspektor tentokrát řeší vraždu a zdánlivou sebevraždu zároveň.

Philipp Meyer: The Son (Ecco)
Meyerův román se rozprostírá od časů před válkou Severu proti Jihu až po současnost, činí se tedy nárok na označení Velký americký román. Dějiny Spojených států v Meyerově podání jsou stejně jako třeba u Cormaca McCarthyho hodně krvavou historii. Příběh má tři vypravěče, které od sebe dělí vždy zhruba 50 let. Jeden vypráví o konfliktech s Komanči, druhý o brutální při s mexickými sousedy, zato třetí, nejsoučasnější, patří jedné z nejbohatších žen na světě. Ambiciózní kniha.

Claire Messud: The Woman Upstairs (Knopf)
Claire Messud znají i čeští čtenáři díky překladu románu Císařovy děti nemají šaty (Odeon, 2008). Protagonistkou její nejnovější kniha je dvaačtyřicetiletá Nora, frustrovaná osamělým životem bez dětí a bez zájmu okolí. Když si začne s jedním italským umělcem, nastoupí na dráhu, která nemůže mít dobrý konec. Nora je ale skvělá, vemlouvavá vypravěčka, takže čtenáře umí přesvědčit o tom, že starší ženy nemají lehký život… a moc jiného než tohle jim stejně nezbývá.

 

Richard Olehla

Harding, Paul: Enon

enonHardingův křest truchlením
(Paul Harding: Enon. Překlad Zuzana Mayerová. Euromedia Group – Odeon, Praha 2014, 208 stran.)

 

Když vaše romanová prvotina, vydaná navíc v relativně pozdním spisovatelském věku dvaačtyřiceti let, sebere hned slavnou Pulitzerovu cenu, a vy se tím v okamžiku zařadíte mezi lidi, jako jsou Philip Roth, John Updike, Cormac McCarthy, Toni Morrisonová, Michael Chabon nebo Michael Cunningham, máte zdánlivě nadosmrti vyhráno. Stanete se literární senzací a potom literární veličinou. Cokoliv od té doby napíšete, bude se zájmem čteno a recenzováno. O prodej vašeho díla se postará obchodní značka Pulitzer na přebalech knih, i kdyby literatura, kterou produkujete, šla s kvalitou rapidně dolů. Všechno zkrátka slušně marketingově klape, jenže najednou máte problém: co a jak psát, abych dostál pověsti, neopakoval se, abych druhou, třetí, každou další knihou dokázal, že ta zatracená cena nebyla náhoda a že mám pořád o světě, světu a sobě co říct.

Americký spisovatel Paul Harding (1967), který před čtyřmi lety vystřelil na literární nebe Pulitzerem oceněnou knihou Tuláci (česky 2011), se otázkou po pokračování psaní moc netrápil. Ve svém druhém románu Enon (2013) posunul jednoduše vyprávění o rodu Crosbyů, které tak nečekaně zaujalo čtenáře i odborníky v Tulácích, o dvě generace dál. Z dědečka George Crosbyho se stal jeho vnuk a náš současník Charles Crosby, problémy a půdorysy vyprávění zůstaly podobné. Zůstal i Hardingův styl: posedlost přírodou a dějinami, i transcendentalistická tendence k jejich vzájemnému prolínání a vytržení do věčnosti, překračující omezení času, jemuž říkáme smrt. Harding se rád pohybuje v jakémsi sou-časí. Ve staré řecké představě času, podle níž se minulost, přítomnost a budoucnost sice vzájemně oddělují, ale ocitají se zároveň najednou v jednom prostoru neustálého přítomnění, takže cestování v čase sem a tam, proti i po šipce času je nejenom možné, ale dokonce velmi přirozené a samozřejmé. A tímto prostorem, onou věčnou přítomnící přítomností, řečeno s frivolním německým filozofem Martinem Heideggerem, je pro Hardinga kniha.

„Nejsem svou náturou morbidní, ale ano, smrtelnost a idea času jsou pro mě důležitá témata. Když postavě nezbývá moc času v přítomnosti, propadá se do minulosti,“ vysvětloval Harding v souvislosti se svou první knihou Tuláci a nepřímo tím vyložil, jak on sám vstupuje do široké americké tradice emersonovských transcendentalistů. „Pracoval jsem s myšlenkou, že můžeme být v mnoha časech najednou – a tudíž v jistém ohledu atemporální – a moje kniha směřuje k jakémusi sjednocení, opětovnému propojení, které se ovšem neděje jinde než v Georgeově představivosti.“

Jestliže vyprávění Tuláků propojovalo ve fantazii hlavního hrdiny George jeho život s celým světem, a tím ho připravovalo na smrt, kniha Enon se pokouší o něco jiného. Snaží se psaním znovu spojit roztříštěný svět Charlese Crosbyho, který se totálně rozpadl po tragické smrti jeho třináctileté dcery Kate. Američtí kritici psali o Enonu jako o elegii, o knize pláče a melancholického smutku, přesnější by ale bylo mluvit o knize truchlení, v níž se Charles snaží přes obrovský smutek ze ztráty vymanit z ničivé a bezedné melacholie a protruchlit se k novému začátku života.

Při čtení druhé Hardingovy knihy se nelze vyhnout „podezření“, že ho k tak hlubokému psychologickému psaní ponouklo podrobné čtení díla psychoanalytika Sigmunda Freuda a jeho teorie práce truchlení (Trauerarbeit), která popisuje, co se děje v lidské psychice, když přijde o důležitého člověka či jakýkoliv jiný milovaný objekt. „Prověřování reality ukázalo, že milovaný objekt už neexistuje, a vznáší nyní požadavek stáhnout všechno libido (sexuální energii, energii lásky, životní zdroj – pozn. autora) spjaté s tímto objektem zpět,“ píše Freud v krátkém textu o rozdílu mezi normální prací truchlení a nemocným podlehnutím melancholii, skoro jako by psal stručnou, rámcovou recenzi na Hardingovu novelu. „To vyvolává pochopitelné vzepření – lze obecně pozorovat, že člověk jakoukoliv libidózní pozici nerad opouští, dokonce i v tom případě, když už se mu nabízí náhrada. Toto vzepření může být tak intenzivní, že dojde k odvratu od reality a k uchování objektu pomocí psychózy tužbu halucinačně splňující.“

Charlesův boj o vlastní psychiku nabírá přesně tyto freudov­ské rysy. V přemíře bolesti, kterou nemůže snést a před níž se utíká k analgetikům vytvářejícím závislost thanatického, smrtícího spíše než libidózního, životního typu, se propadá do psychózy, v níž není důležitý rozdíl mezi skutečností a fikcí a vše je zároveň tak strašlivě bolestně reálné. V psychotické realitě (nadrealitě, surrealitě) není čas, ani hranice prostoru, ani rozdílu mezi minulým a současným, lidským, kulturním a přírodním. Charles se v psychóze postupně propadá do různých vrstev místa, a v nich provádí přirodní i kulturní geologické řezy americkým zapadákovem Enonem, do něhož se otiskovala nejen jeho dcera, ale i on sám a rodinné generace před ním. Dějiny národa se stávají dějinami osobními, prostupují se ve vzájemné symbióze, takže jedno nelze odtrhnout od druhého, jako by to byly ony dva vodní prameny, ležící v etymologickém základu jména Enon (řecké Aenon značí pramen), jež v novele zdůrazňuje sám Harding. Neuvěřitelně silné jsou zejména popisy přírodního prostupování člověka, fauny a flóry, v nichž jako by se v Hardingově psaní příroda teprve dokončovala, jako by až napsáním získávala dokonalost, kterou na přírodě obdivujeme. Charles se zbavuje libidózní fixace na dceru tím, že ji ve svých halucinacích postupně rozpouští úplně ve všem, čeho se dotýká, v čem se pohybuje, o čem přemýšlí, co vidí a slyší, co k němu přichází nebo před ním mizí. Je to zvláštní, ale terapeuticky zajímavý a nakonec i velmi účinný postup: Charles rozřeďuje uvolněnou lásku k jedinému člověku v prostoru celého světa, k němuž se teprve potom, když je otisk Kate všudypřítomný, může pokorně a relativně klidně a spokojeně vrátit, protože Kate neumřela, Kate žije. Řečeno freudovsky: návrat k realitě byl umožněn tím, že libido se z jednoho milovaného objektu v jakémsi božím gestu rozteklo do celého světa.

„Normální je, že respekt k realitě zvítězí. Jeho příkaz nemůže být nicméně splněn hned,“ pokračuje Freud v popisu práce truchlení, který také vysvětluje, proč Charles Crosby potřeboval celý rok k tomu, aby se vypořádal se smrtí své dcery Kate a proč to jednoduše nešlo rychleji. „Je evokována každá jednotlivá vzpomínka a každé jednotlivé očekávání, v nichž bylo libido vázáno na tento objekt, jsou nadměrně obsazovány a na nich se jednotlivě uskutečňuje uvolnění libida,“ pokračuje Freudův výklad, který naprosto dokonale charakterizuje Charlesovy obsese Katinými zjeveními. A přece se ptáme, ba musíme se zeptat: Proč se v Hardingově knize potýká se zdlouhavou prací truchlení, která se často ocitá na hraně onemocnění melancholií (depresí, melancholia dolorosa), jenom Charles, a neupadá do psychózy vzpírající se realitě smrti Kate i jeho žena Susan?

Susan – kromě rodiny v Maine, za níž i na žádost Charlese hned na začátku odjíždí – drží její přirozená víra v život. Proživotní orientace, více či méně zjevně opřená o náboženský kořen, přirozené zapuštění do souvislostí koloběhu života a smrti. Zatímco Susan se v psychické sebezáchově k realitě přivrací, žádajíc ji o první, ale i dlouhotrvající pomoc (zdravá, velmi zdravá žena, řekl by Freud), Charles realitu popře, aby mohl zůstat ve své dceři, respektive aby se dál mohl opájet svou láskou k ní: tím, že umí, že uměl tak moc a hluboce milovat. Susanin postoj přirozené reli­giozity života vyjadřuje stará sousedka Haleová, když se jí zanedbaný a drogami rozleptaný Charles vloupe do domu. „To vás šlechtí, pane Crosby,“ chválí paní Haleová Charlieho za to, že měl tak rád svou dceru, „ale vaše truchlení není nic než obyčejné sobectví. Naplňujete dny jen bezútěšností a zmarem. Upalujete svou dceru v podivných ohních, místo abyste byl vděčný, že se vám dostalo požehnání mít krásné dítě. Všeho moc škodí!“

Paní Haleová připomíná biblický motiv Jóba, který trpí všemožnými Božími ranami, a přesto si nestěžuje. A dál pokorně trpí, věře v to, že Bůh je milostivý a že to s námi myslí dobře. Zoufalství je propadnutí beznaději, hříchu a smrti, obrácení se k naději, přetrvání víry, to je cesta života, cesta ke spáse. A má-li být člověk člověkem, je povinen se z horizontálního pokládání života neustále vztyčovat do vertikály směřující k přesahu, překročení sebe sama – k Bohu. Náboženské motivy u trancendentalisty Paula Hardinga rozhodně nejsou náhodné. Sám se věnoval studiu teologie a v silně náboženském prostředí Ameriky se dotykům víry také nemohl úplně vyhnout. V pokárání paní Haleové je ale zároveň cítit i genderově-filozofický podtext. Ženy jako by měly k životním silám přirozeně snadnější cestu, jsou si existenciálně více jisté právě proto, že jsou schopné dávat život. Mužům tento kořen světa není dán, a tak ho musí neustále hledat, což se projevuje i ve snadném podlehnutí psychóze vznikající při práci truchlení, kterou tak přesvědčivě a literárně svůdně vykresluje, přesněji řečeno zhmotňuje, ztělesňuje, zpřítomňuje – kterou je kniha Enon.

Hardingova náboženskost se projevuje i na literární a symbolické rovině. Jistě není jen tak, že novela Enon se odvíjí ve čtrnácti zastaveních (kapitolách či oddílech) jako křížová cesta. Charles nese svůj kříž odevzdaně, apaticky, ale postupně přichází k sobě, a zvedá se z kolenou, jako by si uvědomoval, že paní Haleová – jeho osobní, příkladný Jób – měla pravdu. Na konci knihy, ve čtrnáctém zastavení cesty Kříže, je tedy Katino tělo symbolicky uloženo do hrobu a její duše se z Charlesova sevření obrací k věčnosti. Jak již bylo řečeno: díky Charlesově práci truchlení její duše zůstává v každém záhybu světa, který bude její otec do smrti prožívat, tak jako se do každého zlomku světa otiskuje Ježíšova oběť, podstoupená pro spasení lidstva.

Enon Paula Hardinga, který je „literární rovnicí smutku“ a zároveň popisem „funkce ztráty“, se potom dá dobře číst i jako polepšení hříšníka Charlese Crosbyho a jeho návrat do lůna křesťanské víry, nový křest, návrat k živému Bohu. Charlie vybojoval svůj boj s Bohem, který mu vzal dceru, a vrátil se k němu tím, že si ji vzal v jejím věčném zrcadlení zpět. A tak tedy lze Hardingův Enon (Aenon) vzít i jako onen stejnojmenný pramen nedaleko biblického Salemu, kde Jan Křtitel podle tradice křtil první křesťany, včetně Ježíše Nazaretského. Enon je také skutečným literárním křestem Paula Hardinga, který svou druhou knihou dokazuje, že jeho Tuláci nebyli jen rozmarným úletem literárního nadšence, nýbrž příslibem slušného budoucího díla solidního a inspirujícího tvůrce.

 

Petr Fischer

 

Harding, Paul – portrét

hardingPaul Harding (1967) je americký prozaik. V minulosti vedl kurzy tvůrčího psaní na Harvardově univerzitě a také na slavné na Iowské univerzitě, jejíž školu tvůrčího psaní předtím sám absolvoval. Mezi jeho učitele patřil britský prozaik Barry Unsworth či Marilynne Robinsonová, autorka románu Ztrácení (Housekeeping).

Harding se narodil v Nové Anglii a v jeho díle je poznat silný vliv transcendentalismu, prvního výsostně amerického filosofického směru, který akcentuje sepětí člověka s přírodou.

Proslavil se takřka ze dne na den: hned za svou prozaickou prvotinu Tuláci (s níž tři roky neúspěšně obcházel nakladatele a nakonec ji vydal roku 2009 v univerzitním nakladatelství) nečekaně získal o rok později prestižní Pulitzerovu cenu. Ve svém debutu představil čtenářům dvě generace rodiny Crosbyů. V dalším románu Enon (2013) posunul rodinnou ságu do současnosti. Elegicky vyprávěný niterný příběh o tom, jak se otec celý rok vyrovnává s tragickou smrtí své třináctileté dcery, vydalo v roce 2014 nakladatelství Odeon.