McCarthy, Cormac: Tahle země není pro starý

mccarthy_tahle zeme(Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý. Překlad David Petrů. Argo, Praha 2007, 201 stran, doporučená cena 268 Kč.)

I

 

Poslal sem jednoho kluka do plynový komory v Huntsvillu. Jednoho jedinýho. Sám sem ho zatknul a sám proti němu svědčil. Asi dvakrát nebo třikrát sem se tam na něj zajel podívat. Třikrát. Naposled v den popravy. Nemusel sem tam jezdit, ale jel sem. Vůbec se mně nechtělo. Zabil štrnáctiletou holku a můžete mně věřit, že sem nijak extra netoužil jezdit ho navštěvovat, natož koukat na tu popravu, ale jel sem. V rozsudku stálo, že to byl sexuální zločin, ale povídal mi, že k žádnýmu sexu nedošlo. Chodili spolu, i dyž ta holka byla tak mladá. Jemu bylo devatenáct. A povídal, že odjakživa chtěl zkusit někoho zabít. Povídal, že jesi ho pustěj, udělá to zas. A že prej ví, že skončí v pekle. Jo, takle to na mě rovnou vybalil. Sám nevim, jak si to mám přebrat. Fakt nevim. Říkám si, že nikoho podobnýho sem asi eště neviděl, a tak mě napadá, jesi to neni ňákej úplně novej druh člověka. Díval sem se, jak ho přikurtovávaj do toho křesla a pak zavíraj dveře. Jo, vypadal kapku nervózní, ale jinak nic. Podle mě fakt musel vědět, že za štvrt hodiny už bude v pekle. Fakt musel. Dost vo tom vod tý doby přemejšlim. Dalo se s nim docela normálně povídat. Říkal mi šerife. Jenže já nevěděl, vo čem se s nim bavit. Vo čem byste se taky chtěli bavit s člověkem, kerej sám přiznává, že nemá žádnou duši? Proč byste mu vůbec něco říkali? Dost vo tom vod tý doby přemejšlim. Ale tendle kluk nebyl nic ve srovnání s tim, co se k nám teprve vezlo po dálnici.

Říká se, že voči sou okna do duše. Já teda nevim, do čeho by voči mohly bejt okna, a nejspíš se to ani hnedtak nedozvim. Ale je fakt, že na svět se dá koukat i z jinýho úhlu a jinejma vočima, a tam to nejspíš všechno vede. Mě to v životě přivedlo až do takový situace, do jaký bych nikdy nečekal, že se dostanu. Někde po světě chodí skutečnej živej prorok zkázy a já nijak netoužim lízt mu do cesty. Vim, že to neni jen přelud. Viděl sem jeho dílo. Jednou sem prošel přímo před těma vočima. Víckrát to neudělám. Nemám zájem sázet krk, nemám zájem zvedat zadek ze židle a chodit ho někam hledat. Nejde jen vo to, že už sem starej. Kéž by to tak bylo. A myslim, že nejde ani vo to, co člověk v duchu chce. Dycky sem věděl, že abych vůbec moh dělat tudle práci, musim v duchu toužit po smrti. Dycky to tak bylo. Já to nechci nijak nafukovat ani nic podobnýho, prostě to tak je. Jak todle v duchu necejtíte, hned to poznaj. Poznaj to, ani nemrknete. Podle mě de spíš vo to, kam se chce člověk dostat. A v tomdle případě by podle mě člověk musel vsadit duši. A do toho já nejdu. A po tom všem si říkám, že nejspíš nikdy nepudu.

 

* * *

 

Zástupce šerifa nechal Chigurha stát s rukama spoutanýma za zády v rohu kanceláře, sám se posadil do otočného křesla, sundal si klobouk, hodil nohy na stůl a zavolal Lamarovi na mobil.

Zrovna sem dorazil, šerife. Měl na zádech ňákou kyslíkovou bombu nebo co, něco jako takový ty na rozedmu plic. A v rukávu takovou hadičku, kerá vedla až do tý omračovací pistole, něco jako používaj na jatkách. Jo, přesně tak to vypadá. No prohlídnete si to sám, až dorazíte. Jo, hlídám to dobře. Jo.

Vstal z křesla, vyhákl z opasku klíče a odemkl šuplík, kde měl klíče k celám. Jakmile se nad šuplíkem sehnul, Chigurh si dřepnul na bobek a strčil si spoutané ruce pod kolena. Plynule pokračoval do sedu, zhoupl se dozadu, protáhl si řetízek pod chodidly a hned byl zpátky na nohou. Ne náhodou to vypadalo, že si to už hodněkrát zkoušel. Přehodil zástupci řetízek přes hlavu, vyskočil do vzduchu, vrazil mu oběma koleny do zad a zároveň trhl rukama nahoru.

Svalili se na podlahu. Zástupce se snažil dostat prsty pod řetízek, ale nešlo to. Chigurh ležel na boku, pokrčená kolena mezi napjatýma rukama, tvář odvrácenou na stranu, a rval za pouta. Zástupce sebou chvíli divoce házel, pak začal bokem pochodovat dokola po podlaze. Nakopnul koš na odpadky, křeslo odkopnul na druhou stranu místnosti, dalším kopnutím zavřel dveře a shrnul k nim kobereček. Chroptěl a z pusy mu tekla krev. Dusila ho. Chigurh zabral ještě o to větší silou. Poniklovaná pouta se zadírala do kosti. Zástupci praskla pravá krkavice, přes místnost vychlístl proud krve, zasáhl zeď a začal po ní stékat k zemi. Zástupcovy nohy zpomalily a pak se zastavily. Ještě chvíli sebou škubal. Pak se přestal hýbat nadobro. Chigurh ležel, tiše oddechoval a dál ho držel. Potom vstal, sebral zástupci klíče z opasku, odemkl si pouta, zastrčil si zástupcův revolver za kalhoty a zamířil do koupelny.

Pustil studenou vodu a nechal v ní zápěstí tak dlouho, dokud nepřestala krvácet, potom zuby natrhal ručník na pruhy, ovázal si zápěstí a vrátil se do kanceláře. Posadil se na stůl a přelepil si obvazy lepicí páskou. Prohlížel si mrtvolu, která na něj civěla z podlahy. Potom zástupci vytáhl z kapsy peněženku, vybral z ní peníze, zastrčil si je do náprsní kapsy košile a peněženku hodil na zem. Pak zvedl svou plynovou bombu a jateční pistoli, vyšel ven, nasedl do zástupcova auta, nastartoval, vycouval na ulici a rozjel se z města.

Na dálnici si vyhlídl jeden z posledních modelů Forda s osamělým řidičem, rozsvítil světla a na chvíli pustil maják. Auto zajelo ke krajnici. Chigurh zastavil za ním, vypnul motor, přehodil si bombu přes rameno a vystoupil. Muž ho sledoval ve zpětném zrcátku.

Co se stalo? zeptal se.

Pane, moh byste prosim vás vystoupit z vozu?

Muž otevřel dveře a vystoupil. O co jde?

Moh byste prosim vás poodejít kousek od vozu?

Muž udělal dva kroky stranou. Chigurh viděl, jak se mu při pohledu na jeho  zakrvácenou postavu vkrádají do očí pochybnosti, jenže na ty už bylo pozdě. Položil muži dlaň na čelo jako nějaký lidový léčitel. Pneumatické zasyčení a cvaknutí pístu znělo jako zaklapnutí dveří. Muž se nehlasně sesunul k zemi, na čele měl kulatou dírku, ze které bublala krev, stékala mu do očí a odnášela s sebou jeho pozvolna se rozplývající viditelný svět. Chigurh si otřel ruku do kapesníku. Jen sem nechtěl, aby byla krev po celym autě, řekl.

(Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý. Překlad David Petrů. Argo, Praha 2007, 201 stran, doporučená cena 268 Kč.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *