Kerouac, Jack: Vize Codyho

kerouac_codyZkušenost a literatura
(Jack Kerouac: Vize Codyho. Překlad Josef Rauvolf. Argo, Praha 2011, 606 stran.)

Již přinejmenším od Emersona se jako červená nit vine americkou literaturou důraz na osobní zkušenost prožitek. Tento důraz nachází své základy částečně v puritánské náboženské zkušenosti, částečně v romantismu a literaturu tak vnímá jako něco, do čeho se přirozeně obtiskuje vlastní já autora.

Tato tendence je ještě silnější u beatniků. Jejich psaní se živí zkušeností a – zároveň – literatura formuje jejich život. Řečeno jinými slovy, definice života se zužuje na to, co lze zajímavě postihnout literární formou. Ta se ovšem odklání od tradičních způsobů vyprávění, hledá nové formy, které by tuto zkušenost dokázaly zachytit co nejlépe… a vposledku se i samotné psaní stává zkušeností. Ostatně i proto Kerouac svůj nejslavnější román Na cestě vychrlil během několika dní na jednu obří roli papíru: snažil se tak dosáhnout maximálně přesného otisku, nic jej nesmělo rozptylovat, do vyprávění nesměly proniknout žádná narušení, mezery, jeho jedinými hranicemi měly být začátek a konec knihy.

Román Na cestě byl inspirován fascinující osobností (alespoň pro autora) Neala Cassadyho a kniha publikovaná po zdlouhavém přemlouvání nakladatelů (napsána 1951, vydána 1957) je zajímavou výpovědí o jejich přátelství. V letech 1951, tedy již po dokončení románu, napsal Kerouac několik dalších pasáží o Cassadym, které nejprve do románu vložil, ale nakonec zase vyjmul a rozpracoval do díla, jež mělo být tím největším: Vize Codyho. Kerouac na tomto mohutném románu pracoval v letech 1951 a 1952, tedy okamžitě po dopsání Na cestě, kniha však spatřila světlo světa až mnohem později, když si mezitím získala značný věhlas v literárních kruzích a uměleckém undergroundu. Zatímco pro Na cestě hledal Kerouac nakladatele sedm let, jeho opus magnum si tuto cestu hledal před dvě desítky let a kompletní text vyšel až v roce 1973, tedy po autorově smrti.

Nyní tato významná kniha vychází péčí nakladatelství Argo a v překladu Josefa Rauvolfa i v češtině, což je samozřejmě počin, který lze jen pochválit. Čeští čtenáři Jacka Kerouaca – a není jich málo, vždyť původní vydání Na cestě bylo jednou z nejsvětlejších událostí sedmdesátých let u nás – tak mají možnost srovnání. Co je lepší? Kompaktnější Na cestě, anebo naopak rozmáchlé Vize Codyho, které zachycují některé z událostí popsaných v předchozím románu jakoby zrychleně a obohacují je o další detaily, včetně podrobných přepisů magnetofonových nahrávek mezi autorem a Cassadym?

Kniha zvíci šesti set stran je skutečně monumentální a bylo by možné argumentovat, že pro autorův literární účel je taková mohutná forma nutná, snad je v tom i cosi z whitmanovské rozmáchlosti. Nicméně stejně tak lze namítat, že každé hranice jsou arbitrární a že i 600 stran by mohlo být považováno za málo. Proč ne třeba 6000?

Vize Codyho předkládají čtenáři zvláštní směs textů: jsou zde fascinující pasáže, zejména přetištěná korespondence (ostatně právě dopis od Cassadyho prý autora inspiroval k tomu, aby Na cestě psal formou více či méně volných asociací); na druhé straně třeba přepisy magnetofonových nahrávek rozhovorů, které mají celému textu dodat autentičnosti, se jaksi míjí účinkem a působí naopak dosti křečovitě. Což čtenáře nutně vede k tomu, aby si kladl otázku, zda nějaký takový „otisk” skutečnosti, již jednou vyřčeného slova je vůbec možný a zda literatura nemá své vlastní zákonitosti jak dosáhnout přesvědčivosti.

Sečteno a podtrženo, Vize Codyho jsou zajímavý text. Nikoli román, protože k románové formě mají skutečně daleko. Ale text je to zajímavý, místy dokonce uhrančivý, úchvatný, zejména pak nepochybně pro ty, které zajímá postava Jacka Kerouaca a prostředí, v němž se jeho talent rozvíjel. Kniha se v češtině – i díky nápaditému převodu – čte velice dobře, nicméně jako čtenářský zážitek je kompaktnější Na cestě silnější.

 

 

Ladislav Nagy, Reflex

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *