Nutting, Alissa: Tampa

tampaCeleste je šestadvacetiletá středoškolská učitelka. Její manžel je policajt a je mu jednatřicet. Jak žena přiznává, je mu o celých sedmnáct let víc, než by mu být mělo, aby ji přitahoval. Celeste je totiž na čtrnáctileté studentíky… Manželovi se snaží vyhýbat, jak jen to jde, a nejraději tráví svůj čas masturbací. Při výběru ideálního kandidáta z řad studentů má určitá kriteria: Nesmí být moc sebevědomý. Nesmí mít vysportovanou postavu. Nesmí mít akné. A brzy se její představy splní. Jack je příjemný, trochu zakřiknutý chlapec. Své učitelce záhy podlehne. Nejdůležitější je, aby dokázal držet jazyk za zuby. Kdyby se na tohle přišlo, kromě vyhazovu se může Celeste připravit i na soud a vězení.

Kritika román ohodnotila termínem „sexuálně explicitní“. Autorka dopodrobna a doslova popisuje všechny sexuální scény, nezastaví se před žádným detailem. Na druhou stranu používá přísně neutrální, emocionálně nikterak zabarvený jazyk a až profesorský odstup, i když je zřejmé, že se se svou hrdinkou dokáže identifikovat. Jde o jazykově vytříbený text ne nepodobný Nabokovově slavné Lolitě. Obě díla spojuje především podobné téma, ačkoliv Tampa samozřejmě šokuje víc. Dílo se vymyká běžným klišé o zvrácených mužích s padesátkou na krku, kteří przní náctileté školačky. Autorka nastoluje otázku daleko jízlivější: Kdo by v patnácti dokázal odolat svodům atraktivní učitelky?

Eggers, Dave: You Shall Know Our Velocity

eggers_velocityMaximální rychlost neomezena
(Dave Eggers: You Shall Know Our Velocity. San Francisco: McSweeney’s Publishing 2002. 371 stran, 22 USD).

Na podzim roku 2002 se na pultech amerických knihkupectví objevil první román příslušníka nejmladší generace amerických spisovatelů, Davida (Davea) Eggerse. Již samotný název Pocítíte naši rychlost (You Shall Know Our Velocity) naznačuje, o co v ději půjde především. Protagonista a vypravěč Will se po tragické smrti svého kamaráda Jacka domluví se svým přítelem Handem, že za pouhých šest dní absolvují cestu kolem světa. Will na cestě především hledá úlevu pro svou hlavu, a to jak přeneseně (Jackova smrt jej dost sebrala), tak doslova: před odletem je totiž dost ošklivě ztlučen partou výrostků. K tomu si dá ještě jeden úkol, totiž rozdat po cestě osmdesát tisíc dolarů, které vyhrál v jedné přihlouplé reklamní soutěži, za což se stydí, neboť pro něj takové akce symbolizují konzumní společnost. Už na začátku ale čtenáři zjistí, že štěstí těmhle dvěma opozdilým a modernizovaným beatnikům moc přát nebude: místo do Grónska musejí vinou počasí zamířit do senegalského Dakaru a kvůli neznalosti vízových povinností a absenci jakékoli přípravy se následně podívají do Maroka místo na Madagaskar a do Lotyšska místo do Egypta. Rozdávání peněz potom většinou způsobuje paniku či posměch domnělých potřebných…

Dave Eggers ve svém druhém díle zkoumá témata, která už předestřel ve svých „antipamětech“ Srdceryvné dílo ohromujícího génia (2000, č. Argo, 2001). Ústředním motivem knihy je rychlost a věci s ní spojené. Will i Hand se chovají jako částice v kvantové fyzice, jejich pohyb závisí na náhodě; právě v tom se nejvíce podobají Deanu Moriartymu a Salu Paradisovi z kultovního románu příslušníka beat generation Jacka Kerouaca Na cestě. Smyslem jejich cesty není cíl, ale právě pohyb a subjektivní vnímání času, hledání jiného, paralelního světa než ten, v němž se pohybuje západní civilizace, což v románu nejlépe vyjadřují slova krásné Pařížanky Annette, s níž se Will a Hand seznámí při půlnočním koupání v oceánu v Dakaru. Annette říká, že žijí ve čtvrtém světě, a když tomu Will nerozumí, nabídne mu tuhle definici: „Nežijeme v prvním světě, v tom, do něhož jsme se narodili, ani v druhém či ve třetím světě. Čtvrtý svět je jiný, je totiž dobrovolný. Nalézá se jen pár rychlých krátkých krůčků od ostatních světů. Je takhle blízko. Ale je jiný, pasivní. Tady tvoříme akci my. Přijdeme a tvoříme věci, jež se potom stanou. Čtvrtý svět je napůl v naší mysli, napůl skutečný. Je jako jeviště.“ Dodejme jen, že jeviště pro hru, která má velmi zábavného a inteligentního režiséra.

 

Richard Olehla, psáno pro Literární noviny

Gordon, David: The Serialist

gordon_serialistV Gordonově detektivce měl redaktor víc škrtat
(David Gordon: The Serialist. Simon & Schuster, New York 2010, 352 stran.)

David Gordon se narodil v New York City, kde vystudoval komparatistiku na Kolumbijské univerzitě. Podle oficiálního životopisu pracovně působil v oblasti filmu, módy, printových médií a pornografie. The Serialist (volně přeloženo zhruba Masový autor; narážka na všechny autorské polohy protagonisty i na sériového vraha, jehož příběh stojí za záplatkou celého románu) je jeho literárním debutem, za nějž obdržel Cabellovu cenu za debut. V roce 2013 mu vyšel druhý román s názvem Mystery Girl (opět detektivní příběh, tentokrát spíše ve stylu Raymonda Chandlera, o zkrachovalém knihkupci, kterého opustí manželka, takže vezme místo v detektivní kanceláři; jeho prvním úkolem je sledování tajemné ženy, do které se posléze zamiluje). Gordon mimo jiné publikoval i v prestižním literárním periodiku The Paris Review.

Protagonistou debutu Davida Gordona je spisovatel Harry Bloch, který trochu připomíná hlavního hrdinu ve filmu Muž s Acapulca. Pod různými pseudonymy píše celé série šestákových románů – od upírských romancí až po detektivky z drsné školy. Největší úspěch paradoxně zaznamená pod ženským jménem, což vyprodukuje několik vtipných scének, když dojde na propagaci typu focení autorky na zadní obálku, rozhovory pro ženské časopisy a podobně. Populární (především mezi vězni) je i jeho sloupek v pornomagazínu Raunchy (Šťabajzna).

Jednoho dne tak na Blocha čeká zvláštní dopis. Píše mu sériový vrah Clay, který byl odsouzen k trestu smrti za sériové vraždy čtyř dívek. Bloch souhlasí s tím, že ho ve vězení navštíví a vyslechne jeho životní příběh. Clay Blochovi prozradí, kde ukryl hlavy svých obětí, které se doposud nenašly. Kniha se stane bestsellerem. Avšak Bloch mi za jeho odhalení mimo jiné slíbí, že navštíví tři ženy, které Blochovi píšou do vězení dopisy. Všechny tři po jeho návštěvě zemřou způsobem, který Clay, resp. Bloch dopředu popsal v knize. A podezření z vražd samozřejmě padne na autora textu, který má sám co dělat, aby se nestal příští obětí.

Gordonův debut je vystavěn na půdorysu klasické detektivky, Bloch se stává detektivem, který pátrá po vrahovi, ovšem zároveň se snaží vyhnout vlastnímu konci. Na začátku je to spíš fraška, ke konci čistokrevný thriller. Kniha se čte zpočátku lehce, autor má zábavný styl plný duchaplných obratů a přirovnání. Pak se však příběh i text samotný do těchto dlouhých větných konstrukcí čím dál víc zaplétá. Gordon jako debutující autor nedokáže odolat pokušení vecpat do svých vět co možná nejvíce neobvyklých slov a metafor, snaží se čtenáře (a potenciálně i kritika) ohromit svébytným stylem, takže se kniha stává jeho exhibicí, která nijak neslouží samotnému příběhu. Textu by byla prospěla těžká ruka redaktorova, který, kdyby vyškrtal řekněme třetinu, by jej vybrousil v odsýpající příběh plný napětí a překvapivých zvratů. A něco by zbylo i na onen svébytný styl. Takto jde jen o další knihu v záplavě debutů, kterými se snaží autoři i nakladatelé prorazit na čím dál víc nabobtnalém knižním trhu.

 

Richard Olehla

Millerová, Madeline: Achilleova píseň

millerova_achilleova pisen(Madeline Millerová: Achilleova píseň. Překlad Tomáš Kačer. Host, Brno 2014, 368 stran, 339 Kč.)

 

Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea.

Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy.

Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.

Prvotina mladé americké spisovatelky Madeline Millerové Achilleova píseň zpracovává téměř tři tisíce let starý příběh Homérovy Iliady z nového, moderního pohledu

 

Nakladatelství Host

 

Doctorow, Edgar Lee: Andrew’s Brain

doctorow_andrews brainNový román E. L. Doctorowa má překvapivé téma i styl
(E. L. Doctorow: Andrew’s Brain. Random House, New York 2014, 200 stran.)

Doctorowův román Andrew’s Brain je po románu Homer & Langley (2009, č. 2010) dalším počinem již dvaaosmdesátiletého autora. Anotace na Amazonu prozrazuje, že jde o příběh, jehož vypravěč promlouvá z „neznámého místa a k neznámému posluchači“ a dosud nevydaný román charakterizuje jako „překvapující zvrat a počin, jenž je v kontextu autorovy tvorby jedinečný“.

S touto charakteristikou lze souhlasit – příběh života kognitivního vědce Andrewa je vyprávěn retrospektivně, ale především se halí do závoje rámcového vyprávění, v němž se Andrew jednoho večera zjeví přede dveřmi své bývalé manželky s kojencem v autosedačce, neboť jeho nová (mladá) žena za tragických okolností zahynula. Expartnerka jej nejdříve odmítne, pak se však nad Andrewem smiluje její současný manžel a začne si s ním povídat. Dostaneme se do jakéhosi neurčitého dialogu, jenž je ovšem postupem času čím dál více monologické povahy. Mluví především Andrew, o své minulosti, jak se na začátku knihy (ale na konci svého životního příběhu) ocitl v situaci, kdy mu nezbývá nic jiného než prosit svou exmanželku o pomoc.

Příběh knihy je vlastně banální, zajímavější je Andrewova historie, již má nicméně daleko k zábavnosti a akčnosti. Protagonistovo líčení se nese spíš v kontemplativní rovině, v níž hraje prim Andrewova záliba v kognitivní vědě, tedy záležitostech úzce spojených s funkcemi mozku. Děj se proto odvíjí jen pomalu kupředu a na prvních desítkách stran se čtenář spíše dozvídá více o Andrewových názorech, méně pak o motivaci. V druhé části jsme bez jakéhokoli předělu svědky jakési psychoterapie hlavního hrdiny, v jejímž rámci zazní první vzpomínky na minulost. V hlavním hrdinovi se čím dál víc svářejí emoce s rozumem, pochyby, zdali se zachoval v životě dobře, zdali se neměl řídit více prvním a méně druhým. Konec nedlouhého textu  přináší jakési rozuzlení, jehož význam je ale nevelký.

Z výše řečeného je jasné, že text není zrovna bestsellerové povahy. Příběh není tolik důležitý, zásadní je zde atmosféra. Pomalá, nikam nespěchající, bilancující. Doctorow je zkušený autor, letos dostal PEN / Saul Bellow Award, což je cena za celoživotní dílo a zřejmě se rozhodl ohlédnout za životem kontemplativním, pomalým, neakčním dílem, jež není nijak čtenářsky vděčné, z hlediska jazykového drží ovšem vysoký standard.

 

Richard Olehla

Kalfus, Ken: The Equilateral

kalfus_equilateralNepovedený milostný trojúhelník v novém románu Kena Kalfuse
(Ken Kalfus: The Equilateral. Bloomsbury, New York 2013, 224 stran.)

The Equilateral (v překladu zhruba Rovnostranný trojúhelník) je třetí román amerického prozaika Kena Kalfuse. Všechna se vyznačují zvláštním výběrem lokací: v debutu The Commissariat of Enlightenment (Komisariát osvěty, 2004) nás autor zavedl do prostředí revolučního komunistického Sovětského svazu a jeho hlavním hrdinou je filmař, v druhém románu (Americký problém, č. 2008) se ocitneme v New Yorku po 11. září uprostřed manželské krize, jež vrcholí rozvodem. The Equilateral se odehrává v Egyptě konce 19. století a hlavními postavami jsou vedoucí projektu Equilateral, hlavní inženýr a jeho asistentka.

Projekt Equilateral je v Kalfusově podání megalomanskou stavbou v egyptské a libyjské poušti, na níž současně pracuje 700 000 dělníků. Stavba započíná těsně poté, co byl dobudován neméně impozantní Suezský průplav. Ten však na rozdíl od trojúhelníku slouží lidem a obchodu, zatímco nový projekt je chystán k datu perigea Marsu, tedy k období, kdy bude rudá planeta k Zemi nejblíže. Obrovský trojúhelník je totiž lidským pokusem o komunikaci s potenciálními obyvateli Marsu. V určenou dobu bude vykopaný geometrický obrazec naplněn ropou a zapálen, takže pozorovatel z vesmíru si bude naprosto jist, že na Zemi musí existovat život.

Podobně při stavbě Suezského průplavu se i zde řeší především nesmírné technické obtíže. Profesor Stanford Thayer je stratégem celého projektu, vyjednává s vládami, sdruženými do konsorcia Mars, o finanční i vojenské podpoře, ovšem denní starosti leží na inženýru Wilsonu Ballardovi, jemuž pomáhá jeho asistentka (a možná i někdo více, ale to autor cudně zamlčuje) Adele Keaton. Příběh se pomalu odvíjí kupředu a brzy je jasné, že projekt trojúhelníku je nejenom nesmírně nákladný a v důsledku nesmyslný (neboť na Marsu žádná civilizace není), ale především v podmínkách Egypta konce 19. století (a možná i konce jakéhokoli dalšího) neuskutečnitelný. Dělníci neustále stávkují, bouří se proti skrovným přídělům jídla a vody (denní logistika pro 700 000 lidí musí být neuvěřitelně složitá – při denní spotřebě 4 litrů vody na hlavu jde o skoro 3 miliony litrů vody!), na vyprojektované linii se objevují skály, pyramidy pohřbené pískem. Když se k tomu přidají Thayerovy zdravotní komplikace a arabské pokusy o sabotáž, je jasné, že projekt ke konci nikdy nedospěje.

Kalfusův narativní styl odpovídá zvolenému tématu a době. Je popisný, rozvláčný, mnoho nechává nevyslovené nebo rovnou zamlčuje, jako například pravou podstatu vztahu mezi Thayerem a sekretářkou Adele, respektive mezi Thayerem a jeho hospodyní. Na druhou stranu, právě tento milostný trojúhelník je určujícím motivem celého příběhu.

V románu převládá popisnost, dialogů je minimum a i ty jsou strojené, bez vtipu, který slibuje anotace. Jako by autor čtenáři pořád něco sliboval, jakési tajemství, podivné odhalení, zápletku… Když se ovšem v první polovině knihy nic zásadního nepřihodí, není mnoho důvodů, proč se pouštět i do druhé půlky. Slovy jednoho z recenzentů, Kalfusův nový román je „určen spíše výběrovému publiku“.

 

Richard Olehla

Sloan, Robin: Nonstop knihkupectví pana Penumbry

Sloan-Penumbra-obalka-promo(Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry. Překlad Petra Jelínková. Host 2013, 320 stran, 329 Kč.)

 

S detektivkou Annabel Scheme, která vyšla jen jako e-kniha, ještě americký prozaik Robin Sloan díru do světa neudělal, ale u románu Nonstop knihkupectví pana Penumbry to už vyšlo. Román se dostal do žebříčku nejprodávanějších knih na Amazonu, který ho dokonce v říjnu roku 2012 vyhlásil knihou měsíce. Zřejmě na základě tohoto úspěchu si titulu všiml český nakladatel a vydal jej v českém překladu.

Sloan tu kombinuje hned několik aspektů, díky nimž se kniha stala v určitých kruzích hitem. Zaprvé, je tu přitažlivý, opět trochu detektivní příběh pátrání po starobylé tajné společnosti. To by mohlo připomínat bestsellery Dana Browna, ovšem Sloanův hrdina není žádný encyklopedickými znalostmi vybavený vysokoškolský profesor. Naopak, Clay Jannon je webdesigner, který vinou krize přišel o práci v Silicon Valley, takže nyní chodí na noční směny do knihkupectví pana Penumbry v San Francisku. Zákazníků moc nechodí, navíc vlastně chodí pořád titíž – a ještě si nikdy nic nekoupí. Místo toho si půjčují obskurní svazky ze zadních koutů obchodu a hlásí se k členství v jakémsi tajemném klubu pana Penumbry. Clay nabyde dojmu, že za zjevně nevýdělečným podnikem se skrývá něco víc, a tak požádá svoje technologicky disponované přátele, aby mu v pátrání po tajemství knihkupectví pomohli. Přitom narazí na stopy v úvodu zmíněného tajného společenství, které existuje už stovky let.

Podle kritiků napsal Robin Sloan dobrodružný příběh, jenž v určitých pasážích evokuje díla Umberta Eca či cyberpunkové romány Neala Stephensona. Jak podotýká jeden komentář na Kosmasu, Sloanův román je pro ty, kteří mají „rádi záhady, ale nesnášejí pitomosti a la Dan Brown, a k tomu mají rádi Kindle, typografii, knihtisk, knihkupectví, Google, startupy… Zní to jako hrozný mix, ale jako oddechovka pro mladší intelektuály to funguje, a čte se to jedním dechem.“

 

Richard Olehla

National Book Awards 2013

nbaNational Book Awards 2013

 

Vítězem nejprestižnější kategorie Národních knižních cen (National Book Awards), které byly vyhlášeny 20. listopadu 2013 v New Yorku, se stal americký prozaik James McBride s románem The Good Lord Bird (Riverhead Books/Penguin Group USA). Porota jej ocenila v konkurenci pěti dalších děl, jež se dostala do finálového výběru letošního ročníku.

McBride není na literární scéně úplným nováčkem, The Good Lord Bird je jeho třetí román, přičemž jeho předchozí počin The Miracle at St Anna dokonce posloužil jako předloha pro stejnojmennou filmovou adaptaci, kterou režíroval Spike Lee. Kromě psaní je McBride známý také jako jazzový hudebník.

nba_mcbride_goodlordMcBrideův román se odehrává roku 1857 v Kansasu, tedy zhruba ve stejné době jako Nespoutaný Django. Na rozdíl od Tarantinova filmu se však McBride přece jen více drží historických fakt. V té době v kansaském teritoriu začal boj mezi stoupenci a odpůrci otroctví, z nichž nejzuřivější byl i českému čtenáři dobře známý John Brown. Právě on za poměrně dramatických okolností osvobodí z otroctví malého Henryho, o němž má za to, že je malá dívka. Po většinu děje se Henry snaží svoje pohlaví utajit, a tak putuje s Brownem po Kansasu až se na konci dostane až do bitvy u Harpers Ferry, konfliktu, jenž zavdal příčinu k pozdější občanské válce. The Good Lord Bird je tak jakousi kronikou posledních let otroctví a snah o jeho zrušení. Podle kritiky se děj knihy nese ve dvou rovinách: na jednu stranu jde o strhující příběh malého kluka v převratné době, na stranu druhou pak o text, jenž zkoumá téma, jímž se africká americká literatura zaobírá především, totiž otázky identity a ceny za přežití.

 

Poroty Národních knižních cen obvykle čelí kritice za to, že za vítěze vybírají díla spíše neznámá, ovšem letos měl McBride vpravdě impozantní soupeře: Jhumpu Lahiriovou s románem The Lowland (Alfred A. Knopf/Random House), Thomase Pynchona a jeho dílo Bleeding Edge (The Penguin Press/Penguin Group USA), Rachel Kushnerovou a román The Flame Throwers (Scribner/Simon & Schuster) a sbírka povídek The Tenth of December George Saunderse (Random House).

V dalších kategoriích zvítězila básnická sbírka Incarnadine Mary Szybistové (poezie; (Graywolf Press), George Packer a jeho knižní analýza současné Ameriky The Unwinding: An Inner History of the New America (non-fiction; Farrar, Straus and Giroux) či román pro mladé čtenáře The Thing About Luck Cynthie Kadohatové (young people’s literature; Atheneum Books for Young Readers/Simon & Schuster)

Kompletní seznam všech vítězů a finalistů včetně linků na jednotlivá interview naleznete zde.

 

Nadace The National Book Foundation, který vyhlašuje vítěze Národních knižních cen, také každým rokem oznámí svůj výběr pěti nadějných autorů mladších 35 let, jenž nese název 5 Under 35. Tento rok vybrala porota tato díla:

Molly Antopol, The UnAmericans, (W.W. Norton & Company, únor 2014)
NoViolet Bulawayo, We Need New Names, (Reagan Arthur Books/Little, Brown, 2013)
Amanda Coplin, The Orchardist, (Harper, 2012)
Daisy Hildyard, Hunters in the Snow, (Jonathan Cape, Random House UK, 2013)
Merritt Tierce, Love Me Back, (Doubleday, podzim 2014)

 

Seznam vítězů s linkem na stručné medailonky a interview s jednotlivými autory naleznete zde.

 

Richard Olehla

Chabon, Michael: Telegraph Avenue

chabon_telegraph aveO otcích a synech

(Michael Chabon: Telegraph Avenue. Harper, New York 2012, 480 stran, 27.99 USD.)

Americký prozaik Michael Chabon je českým čtenářům znám především díky románu Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (č. Odeon 2004), za nějž získal roku 2001 Pulitzerovu cenu. Od té doby mu zde vyšla řada knih, a to nejen z oblasti beletrie. Chabon je totiž mimo jiné brilantním esejistou, o čemž se můžeme přesvědčit například ve vynikajícím výboru Mapy a legendy (č. Plus 2011). Letos v září mu v newyorském nakladatelství vyšel jeho již sedmý román Telegraph Avenue – a podle nadšených recenzí v tisku se zdá, že se bude jednat o jednu z literárních událostí roku.

Svůj nový počin pojmenoval Chabon podle stejnojmenné ulice, jež spojuje kalifornská města, Berkeley a Oakland. Zatímco prvně jmenované Berkeley je odjakživa spojováno především s akademickou tradicí místní univerzity a s ní spojovaným převážně bílým establishmentem, Oakland byl vždy synonymem pro afroamerickou kulturu.

Oba prvky se v Chabonově románu potkávají v osobách Archyho Stallingse, černocha z Oaklandu a někdejšího hráče na basu, a Nata Jaffeho, který se narodil do bílé středostavovské rodiny v Berkeley. Tihle dva spolu společně provozují obchůdek s klasickými gramofonovými deskami, který sídlí na místě, kde kdysi bylo holičství. Za relativně dlouhou dobu své existence získal podnik Archyho a Nata v sousedství jistou proslulost, ovšem časy se mění a o pár bloků dál má vyrůst obchodní komplex, kde se kromě multiplexu a jídelního patra má otevřít také třípatrový obchod s hudebními nosiči a počítačovými hrami. Taková aluze na střet Davida s Goliášem je docela dobře známa například z románů Paula Austera, jehož knihy se pravidelně odehrávají v newyorském Brooklynu, jehož maloměstský charakter tvoří jakýsi kontrapunkt k manhattanské metropoli. Souboj nezávislého podniku s nadnárodním koncernem se objevil také v romantickém filmu Láska přes inzerát (v orig. You’ve Got Mail), v němž se do sebe nakonec majitelé obou obchodů zamilují a začnou podnikat společně.

Nic takového Chabonovým hrdinům nehrozí. Naopak, Nat se bojí, že Archy jej zradí a přijme místo vedoucího nové prodejny. Archy to rozhodně nemá v úmyslu, především proto, že mu dost dává zabrat vlastní rodinný život. S manželkou, která dost těžce prožívá svoje těhotenství, si moc nerozumí, a do toho se znenadání v Oaklandu objeví jeho syn Titus, který je už na střední a k němuž se Archy nikdy tak úplně nepřiznal.

Také v Telegraph Avenue rozvíjí Chabon své oblíbené motivy. Tentokrát nejde o komiksy, jako v případě Kavaliera a Claye, ale o celou kulturu sedmdesátých let, kdy Americe vládl film. V něm dominovaly asijské filmy plné nových bojových umění a móda tzv. blaxplotation films, tedy snímků, které využívaly nově nastolenou módní vlnu o černou kulturu. V tomto zájmu se Chabon podle kritiky blíží filmové poetice Quentina Tarantina. K tomu všemu se přidává Chabonovo věčné téma homoerotických vztahů mezi jinak heterosexuálními mladíky; Titus se totiž zamiluje do Natova syna Julia.

Telegraph Avenue ovšem není román o nešťastné lásce dvou mladých lidí stejného pohlaví, ani antiglobalistický pamflet popisující boj lokální kultury proti nadnárodním koncernům. Chabonův nejnovější počin je totiž především románem o tom, jak snadno otcové opouštějí své syny – a jak těžce k nim hledají cestu zpět.

Richard Olehla

 

Ťin, Cha: Rekviem za Nanking

tin_rekviem za nanking(Cha Ťin: Rekviem za Nanking. Překlad Ladislav Šenkyřík. Odeon, Praha 2013, 352 stran, 349 Kč.)

Rekviem za Nanking je literárním zpracováním otřesné události, která se udála na přelomu let 1937– 1938 a vešla ve známost jako nankingský masakr. Během druhé čínsko-japonské války dobyla císařská japonská armáda Nanking a poté následovalo bezprecedentní hromadné vraždění mužů a znásilňování žen. Odhad počtu obětí dosahuje až čtyř set tisíc. Po skončení války byli hlavní viníci v „japonském norimberském procesu“ postaveni před soud a sedm z nich bylo popraveno.

Cha Ťin se kromě historických zdrojů inspiroval i deníky skutečné historické postavy, americké misionářky Minnie Vautrinové (1886–1941), která pracovala v tzv. nankingské bezpečnostní zóně a v dívčí škole, jejíž byla děkankou, pomohla zachránit tisíce životů mladých dívek a žen. Vautrinová se vrátila do Spojených států a zcela vyčerpaná obrazy utrpení, které ji stále pronásledovaly, i výčitkami, že nezachránila více lidí, se uchýlila do psychiatrické léčebny, kde krátce poté spáchala sebevraždu.

V plastické románové fresce se stáváme svědky historicky věrného vylíčení hrůzného, avšak světovou veřejností poněkud pozapomenutého prologu druhé světové války. Na půdorysu osudů čínských obyvatel i hrstky západoevropských občanů, kteří se odhodlali ve městě setrvat a pokusili se, často bezvýsledně, čelit nepředstavitelnému běsnění, čteme vypjatý příběh o lidské odvaze a vzdorování zlu. Autor vychází z dokumentů a pramenů, celý příběh však nechává vyprávět v ich-formě, pohledem smyšlené asistentky Minnie Vautrinové.